navštivte můj oficiální web Juth Design (c)

Matrix kabát : V zákulisí Část 4. - Vrchní díly po zkoušce

6. ledna 2016 v 17:45 |  O řemesle
**** Pokračovaní dobrodružství v zákulisí zakázkové krejčoviny ****

Tak, vánoční frmol je za námi. Já se nezastavila, ale bylo to moc pěkné - jak jste se měli vy? Doufám, že přeci jen klidněji. Já totiž dnes ráno kabát, o kterém je tu řeč, odevzala do služby - však bylo na čase, když nám tu nasněžilo! Přesto vám ale moc ráda dodám zbytek reporátže, snažila jsem se v tom shonu nafotit, co šlo ;)

V předchozím díle jsme skončili před prvním zkoušením. To je vždycky trochu napínavé a jsem vždycky nervozní. Co když to neklapne??? Ale naštěstí pár spálení už za sebou mám, takže se tyto nezdary minimalizují a i tato zkouška proběhla vcelku hladce.

Nakonec jsem se rozhodla ji nefotografovat. Za prvé je to tak trochu tajemství a know how - něco si musím střežit ;) A za druhé, vnímám to jako velký zásah do soukromí. Zkoušení odhalí všechni krásy i vady těla a je to velmi osobní proces, stejně jako je osobní váš vztah s krejčím, který si časem utvoříte. Takže nechci na nikom konkrétním demonstrovat jeho nedostatky.

Takže je tak stručně opisně. Na zkoušku je dobré se vhodně obléci (u dam to platí dvojnásob - podpatky a podprsenky hodně mávají s výsledky), my jsme neměli nakonec k dispozci tričko bez límce pro zkoušení přiléhavého stojáčku, ale i tak jsem to nějak začarovala :D "Obět" zkoušení stráví v rozešitém oděvu nějakou tu chvíli před zrcadlem, a já obíhám s křídou a špendlíky -tu povolíme, tu ubereme, zkusmo nahodíme rukáv. Zákazník by si měl dávat pozor na to co se děje - je třeba komunikovat pocity a obavy hned, dokud se dá zasáhnout. Tady naštěstí nebylo nic moc špatně, jen výhledově bylo třeba lehce povolit v pase a dotvarovat ho v předních švech, stejně jako uhladit záda. Kupodivu ramena krásně sedla, jen mi bylo jasné, že se nevyhnu na míru šitým ramenním vycpávkách. A tak to má být! Žádná prefabrikovaná prkna nechceme! Límec jsme lehce zatvarovali v oblině a tzv. "délka" si počkala na další zkoušku. No a pokud tou dobou není ještě pán úplně uvařený a uondaný, je čas se pobavit i o dalších věcech - co nosit pod kabát, jak ho udržovat, jakou tašku zvolit a kde sehnat pěkný klobouček ;)

A je to. Kabát je zase na dílně a když si zase zařídím prostor na práci, čeká ho chirurgie. Pokochejte se pohledem na kabát vcelku. je to na dlouho naposled, co ho takto vidíte:
První, lehce depresivní krok po zkoušce je totiž celý kabát zase rozebrat. Achich ouvej. Skoro všechny švy až na jeden totiž kvůli různým drobným úpravám přijdou předělat. Páradlo nažhavit a jedeme. Po nějaké té chvíli jsme tak tam, kde jsme byli na začátku minulého článku. Musí se zopakovat celý proces - upravené švy poznačit, podle pravítka zastřihnout přídavky, znovu poznačit a pak teprve pod stroj, Vlastně bych se vám tu opakovala, takže představit si to dovedete. První se renovace dočká trup kabátu. Když už vím, že je to to ono, mohu ho konečně i řádně vyžehlit :


Žehlení vlny je lahoda ale i silová práce, a proto si nemohu vynachválit kvalitu materiálu, který jsme vybrali. Moc se těším až to bude, i když je to skutečně ještě hodně daleko. Zatím máme jen tuto osekané torzo s našpendlenými nehotovými vycpávakami.


Sukňová část se taky musí porozpárat, naštěstí ne tolik, ale hlavně je potřeba dodělat kapsy, které jsem na zkoušku nedělala. Je to práce poměrně mechanická, když víte, jak se taková skrytá kapsa dělá ;) Zde ilustrační pohled na pracovní plochu, lehce rozmazán nočním světlem :/

Než sesadím obě části dohromady, je lepší vsadit límec a připravit podsádku - práce je snažší, hladší a rychlejší. Zkušební límec poslouží jako šablona:

Límcové díly se vystřihnou, podlepí. jeden se vsadí do vrchu kabátu, druhý do podsádky, které je třeba připravit a ozdobit cedulkou. Nedílnou součástí přípravy límce je jeho vytvarování horkou párou, aby vzadu na krku hezky přiléhal.


Když je všechno vestehováno a pak všito, nenastal ještě čas dokončit límec spojením po okraji, protože by se nedaly ušít dírky a taky by bylo náročnější vytvářet vycpávky. A protože tyto dva kroky budou v dohledné době nejnáročnější, psychicky se na to připravuju a běžím si pro rady a materiály k mé Bohyni krejčoviny do dílny ;)

Pokaždé, když šiji něco pánského, pojmu takovou naivní naději, že se třeba český trh polepšil a jdu se zeptat do galanterií na pánské vycpávky a žíněnku. Většina prodavaček si myslí, že jsem si spletla tělocvičnu. Ale ne. Žíněnka je veskrze úžasný tužící materiál do sak a kabátů. Paní mistrová schraňuje poslední kousky zásob, o kterých vím a pak? No nevím... Kdybyste někde viděli tohle, dejte mi prosím vědět! :


Nahoře vidíte zhruba vystřižené díly pod vycpávku a přednici, které poslouží pro podržení předního dílu v oblasti ramen a hrudníku tak, aby zamaskovaly prohlubně, které se tam běžně anatomicky vyskytují ale na oděvu se věru pěkně neprojevují. Žíněnka je pevná a parou tvarovatelná a jakmile ji usadíte, už se ani nehne. Jen ji napřed musíte namočit ve vodě a vysrážet horkem, aby se nestalo peklo po návštěvě čistírny.

Samotné díly tady stačit nebudou, je třeba je spojit s oněmi vycávkami, které je třeba na míru vytvořit. A protože zde je potřeba jít poměrně hodně do oblasti hrudníku, je to asi skutečně nejlepší, i když pracná metoda. Napřed si orientačně naložíme na žíněnku filc a dámskou mini vycpávku. Sestřihneme okraje v průramku a zkontrolujeme tvary, kam a jak budou zasahovat.


Když je rozloženo ke spokojenosti, díly se na pár místech chytí k sobě a já mám postaráno o zábavu na dlouhé zimní večery - speciální chytře vymyšlený pikírovací steh ve spojení s kusem vatelínu spolu vytvoří tvarovanou lehkou a zvrchu neviditelnou vycpávku. Tedy když na to máte trpělivost. Pevné spojení dílů pikírovaním zajistí základní tvar a dále se přidává vrstva vatelínu, která se pak zase podle potřeb vytrháváním zjemňuje. No a výsledek?


Speciálně pro vaši představu jsem šila černou nití ;) Toto je vrchní vrstva stehů, pod ní jsou ještě dvě. A proč celé to? Inu, průmyslové vycpávky jsou tvrdé, nepoddajné, nepohodlné a nesedí do atypických průramků. A šití pikýrovacím stehem je kouzelné v tom, že udrží tvar:


Dříve se tak tvarovaly límce, klopy, přednice sak. Jednou to snad i já budu umět ;) Takže to by bylo, vycpávky naaranžujeme do průramků a pro potřeby 2.zkoušky lehce vrchem nastehujeme. Na fotce níže vidíte, že průmyslová část vycpávky je posunutá dopředu z ramene - i to je finta, jak srovnat hrudník lehce vpadlý. Inu ne každý jsme kung fu mistr :D


Tak první sousto by bylo, teď ještě čekají knoflíkové dírky. Pojem výpustková dírka. No, je to taková krásná ale velice pracná legrace. Pořád z nich mám ještě hrůzu a stále ještě nemám jednu jako druhou. Snad to přijde s praxí :D Principem je ušít maličké (fakt maličké) okénko a to vypnit přesně zahnutými dvěma úzkými přeuzoučkými proužky látky. Chcete vidět nemožné v praxi? Čtěte dál! :D

Sesadím opět kabát v pase, čímž se rázem opět dostáváme do těžké, skutečně težké krejčoviny ;) a pečlivě si zakreslím jejich umístění. Abych měla jistotu, že budou skutečně každá stejná, vytvořím si šablonku, přes kterou budu pod strojem šít. Je na to speciální papír, který ale nemám, takže postačí reklamní leták. Aspoň k něčemu bude užitečný!

Okénko má 20*6mm. Pod strojem udržet dvě látky papír na jednom správném místě je docela vyšší dívčí a párkrát stejně musím párat. Ale nakonec se všech 10 okének podaří.


Tady asi toho moc nevidíte, takže z druhé strany (lícu kabátu):

Pak se pomodlíme ke všem svatým a do kabátu uděláme díry. Tuhle fázi nemám ráda ani u korzetů - tolik se s tím pipláte a pak to musíte proděravět! No budiž.


Vzniklými miniokénky je potřeba protáhnout ten bílý čtvereček na druhou stranu. Je to trochu jako porod - množství látky jeví se nepřiměřeně velké. Ale skutečně to jde, takže po nějaké době máme na rubu kabátu nevzhledné hromádky.


Z těch musíme pílí a trpělivostí a dávkou knowhow vykouzlit ony proužky, které okénko vyplní. Žehlička, stehovka, nůžky pro zastřižení rohů jsou nám pomocníky. Ovšem při práci si přijdu jak při domácí hádce s partnerem (kterého taky miluju, samozřejmě) :
"Hele, udělám dvě stejný výpustky,jo?"
"Cože? To nemyslíš vážně! Horní musí být větší!"
"Ne, zkusím to srovnat."
"Ať tě ani nenapadne!"
"Jo!!! Nehádej se se mnou!"
"Dobře, tak aspoň budou šikmo."
"AAAARGH"

Prostě onen obdélníček má svou vůli no. Když už se zdá že to máte perfektně rovně sestehované, tak se vám to záhadně pod žehličkou posune, takže boj je to asi marný :D Ještě zevnitř přichytit černou nití ony čtverečky, ze kterých jsem to vyplňovali aby se nehýbaly. Takhle to nakonec vypadá, ještě ne dokonale vyžehlené.


JO! Teď otočímě kabát na druhou stranu a ejhle:

Nic! To sem vás nachytala co? ;) :D Ano, máme za sebou jen půlku práce. V podsáce totiž žádné dírky jakéhokoliv druhu nemáme. Takže je musíme vytvořit. Přesně naproti hotovým vrchním dírkám látku nastřihneme, zahneme a vytvoříme čtverečky, které je pak ručně pevně přišijí a tím se dírka začistí a otevře.


Je to pokud možno ještě větší piplačka, šít s náprstkem a doufat, že jste to okénko odhadli akorát. No ale je to hotové! Ta nejhorší část je za námi, děti. Teď už to bude brnkačka! S hotovým límcem, kapsami, dírkami a vycpávkami je to už skoro hotový kabát.



V příštím díle se mrkneme na podšívku a kompletaci pro 2. zkoušku. Pokud jste dočetli až sem, máte můj obdiv - ještě jste se neunudili a brzo se konečně dočkáte hotového kabátu ;)

Přeji vše krásné v novém roce a těším se na příště!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zuzana | E-mail | 18. prosince 2016 v 16:36 | Reagovat

Dobrý den, dneska jsem narazila na Váš seriál o šití kabátu, a když jsem se zatajeným dechem dočetla 4. díl a zjistila, že 5. neexistuje, málem mě klepla pepka! Prosím pěkně, vidím sice, že 4. díl jste publikovala skoro před rokem, ale neměla byste chuť sem dát fotky hotového kabátu, třeba i na postavě bez hlavy, pro zachování anonymity? Vždyť já jsem Vám při šití dírek držela palce tak, že mě z toho bolí ruce :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama